Popis
Ležím na pláži, oči zavřené, a poslouchám šumění vln. „Mami, můžu si to vzít na památku?“ Hrst plná úlomků mušlí, drobných kamínků a ohlazených sklíček. Přikývnu, zavřu oči a dál poslouchám moře. Proč si vlastně nechávat věci na památku? Možná, že až budu kolem sklenice s mušlemi a sklíčky v dětském pokoji utírat prach, vzpomenu si na léto, slunce a chuť slaného větru. Stejně tak, jako když při pohledu na obraz, který kdysi visel u babičky v ložnici, znovu cítím vůni jejích květovaných peřin. Věci, které si na památku schováváme, mají svého ducha. Podobně, jako mají ducha i místa. Genius loci. Lze schovat místo na památku? Místa a objekty, které za to „schování na památku“ stojí, jsou v naší vlasti poměrně často chráněny zákonem a pracovníky Národního památkového ústavu, o nichž koluje snad téměř tolik mýtů a pověr jako o samotných památkách.
