Text: Pavel Wágner, Foto: Pavel Wágner
Řez stromů po výsadbě a formace korun v prvních letech vývoje rozhodují významným způsobem o celkovém vzhledu a dlouhodobém stavu stromů. V posledních letech se vede diskuze o tom, zda vůbec stromy po výsadbě řezat a jaká míra řezu je přiměřená. Zjednodušující pohledy však skrývají nebezpečí zjednodušených řešení, podstatně komplikovanějšího tématu.
Neřezat po výsadbě – nový trend?
Stále více se šíří trend stromy po výsadbě řezat minimálně nebo dokonce vůbec. Jednou z příčin tohoto přístupu je názor, že odstraněním vrcholových částí korunky při výsadbě stromů s balem dochází k omezení přísunu potřebných fytohormonů z koruny do kořenů. Nutno ale říci, že ani mezi fyziology není na tuto problematiku jednotný názor. Zobecněný a zjednodušený pohled na údajnou nepotřebnost či dokonce škodlivost řezu je velmi zavádějící. V obavě z negativních reakcí veřejnosti i zadavatelů se v praxi stává, že realizační firma po výsadbě raději neprovede žádný řez, aby se vyhnula nepříjemné konfrontaci. Praxe nám však dlouhodobě potvrzuje, že kvalitní povýsadbový řez může být jedním ze stěžejních předpokladů pro ujmutí sazenice. Typické je to například při výsadbě prostokořenných stromů nebo stromů se zemní balem (tzv. stromy balové).
Redukce kořenového systému v okrasných školkách
Strom pěstovaný v produkčních školkách ve volné půdě se významně liší od stromu spontánně rostoucího ze semene (semenáč nebo nálet). Nálet je od samého začátku adaptován na podmínky, ve kterých se bude i nadále vyvíjet. Nedochází k přerušování jeho kořenů a ty pak mohou dosáhnout velikosti, tvaru i struktury, které jsou typické pro daný taxon. Strom pěstovaný ve školce musí mít kořenový systém zmenšený do malého objemu, aby zvládl transport, skladování i výsadbu. Čím větší je školkařský výpěstek, tím větší jsou zásahy omezující velikost kořenového systému (nejčastěji podřezáním, přesazováním, zastřiháváním). Pokud se přitom přerušují kořeny, je třeba poměrně kompenzovat jejich ztrátu řezem koruny.
Sazenice pěstované v nádobách
Stromům pěstovaným v nádobách není nutné přerušovat kořeny, protože kořenový prostor je omezen velikostí a tvarem vegetační nádoby. S postupujícím růstem však kořeny narážejí na okraj nádoby a začínají se stáčet po jejím obvodu. Toto nasměrování jim pak zůstává i po výsadbě a časem může vést až ke vzniku tzv. květináčového efektu, dokonce i vývratu. Jsou-li kořeny v nádobách již hodně stočeny, lze některé z nich na obvodu balu řezem přerušit, aby pokračovaly v růstu směrem ven od kmene do volné půdy. V nádobách se častěji pěstují dřeviny s méně bujným kořenovým systémem, dřeviny hůře snášející přerušování kořenů (špatně přesazovatelné) a dřeviny stálezelené. Jejich kořenový bal je limitován jen velikostí nádoby a k přerušování kořenů při výsadbě tudíž není žádný důvod. Řez koruny se pak provádí jen za účelem výchovy a formace pro vytyčený pěstební cíl.
Sazenice prostokořenné a balové
Tyto sazenice stromů se v produkčních školkách pěstují ve volné půdě. Proto, aby se kořeny rozvětvovaly v malém objemu a velké hustotě, se využívá pravidelné přesazování nebo podřezávání kořenů. Tím se tvoří prokořeněný a kompaktní kořenový bal, který má i po vyzvednutí z půdy dostatek malých kořínků schopných přijímat vodu. Každé přesazení nebo podříznutí kořenů způsobuje nejen nové rány na kořenech a narušení stability, ale narušuje také vodní režim a působí výkyvy v hormonální a energetické bilanci celého stromu. Tento hendikep se ve školkách kompenzuje zvýšenou intenzitou péče, jako jsou řízená zálivka, výživa, opora kmene apod., ale také tzv. srovnávacím (komparativním) řezem. Jeho smyslem ve školce je zmenšit objem koruny, případně listové plochy, pro kterou má strom jen omezenou schopnost příjmu a dopravy vody, živin, zásobních a dalších
látek. Zároveň se však s tímto řezem formuje i velikost, tvar a struktura větvení korunky. Komparativní řez ve školkách bývá poměrně radikální a obvykle
se týká celé korunky. Zakracuje se většina výhonů a v případě potřeby i výhon terminální. Jeho dominance se však zachovává a dalšími řezy opakovaně podporuje, což může vést k bujnému růstu. Jelikož koruna ve školce obvykle nemá ještě požadovanou budoucí velikost, tvar, ani trvalé kosterní větve, hovoříme o tzv. dočasné koruně. S dočasnou korunou se začíná pracovat ve školce, ale většinou se s ní pracuje ještě řadu let po výsadbě na trvalé stanoviště.
Při výsadbě přebíráme štafetu, ne hotový strom!
Strom z produkční školky přebíráme nejčastěji ve vývojové fázi dočasné koruny. Rozhodně se nejedná o „hotový strom“. Při výsadbě musíme navázat na způsob pěstování ve školce, a přitom reagovat na aktuální stav sazenice i nové stanovištní podmínky. Jde o klíčový okamžik, ve kterém se dělá nejvíce chyb. Jednou z nejčastějších je neprovést ani povýsadbový řez ani žádný jiný v několika dalších letech. Přitom povýsadbový řez u prostokořenných sazenic a alejových balových stromů je pro úspěšné ujmutí minimálně stejně důležitý jako třeba kotvení, ochrana kmene, zálivka či péče o výsadbovou mísu. Na přerušení kořenů při přesazení stromu by školkař normálně reagoval komparativním řezem koruny. Práce školkaře však skončila expedicí stromu, pomyslnou štafetu péče i řezu přebírá po výsadbě realizátor. V této fázi nezačínáme od nuly, ale úzce navazujeme na dosavadní způsob pěstování, tedy i řezu. Proto je výhodné vědět o původu a historii konkrétní sazenice co nejvíce. Povýsadbový řez se provádí ideálně buď přímo během výsadby, nebo bezprostředně po ní. Definují ho dva základní důvody:
• snaha o zmírnění dopadů přerušení kořenů (na korunu) spojených s přesazováním a výsadbou (povýsadbový srovnávací nebo komparativní řez);
• podpora výchovy a formace koruny, aby naplňovala očekávaný cíl (povýsadbový výchovný formativní či strukturální řez).
Obě tyto formy povýsadbového řezu se prolínají, takže je nelze od sebe jednoznačně odlišit. Důležité je správně identifikovat smysl a potřebnost povýsadbového řezu ve vztahu ke konkrétnímu stromu. Důraz a intenzita srovnávacího řezu je proměnlivá, vždy se ale řídí v první řadě principy řezu výchovného. Stává se tak velmi často, že množství výhonů odstraněných po výsadbě z důvodu výchovného je dostatečně velké, takže pokryje potřebný rozsah řezu komparativního. To je ideální případ, ke kterému by měla směřovat jak kvalita výsadby, tak kvalita sazenice.
Povýsadbový komparativní řez
S velkým rozmachem produkce a výsadby alejových stromů s balem se setkáváme nejvíce s povýsadbovým řezem srovnávacím. Tomu odpovídá i pozornost ve formulacích standardů péče o přírodu a krajinu SPPK A02 002 Řez stromů, či SPPK A02 001 Výsadba stromů, kde je popisován jako řez komparativní (S-RK). Přerušováním kořenů při pěstování prostokořenných a balových sazenic vzniká nerovnováha mezi nadzemní a podzemní částí, která se projevuje jako tzv. povýsadbový stres nebo také přesadbový šok. Jeho intenzita je přímo ovlivněna množstvím kořenů, o které strom při přesadbě přišel, a pěstebními podmínkami nového stanoviště. V povýsadbovém stresu bývají listy po vyrašení drobné, olistění celkově řídké, nové přírůstky krátké a tenké, výhony se větví jen na periferii koruny a některé i odumírají. Přesazovaný strom s výrazně redukovanými kořeny se sice
může ujmout i bez komparativního řezu, ale následný přesadbový šok bývá citelnější a jeho následky dlouhodobější. Pokud se nové výhony nerozvětvují v dostatečné síle a potřebné poloze, měl by být proveden dodatečný opravný řez. Ten i se zpožděním jednoho roku či více let aplikuje podobné principy komparativního řezu, často však s horším estetickým dopadem. Navíc se prodlužuje čas, kdy koruna začne plnit požadovanou funkci. Pokud se řez neprovede vůbec, dochází ke vzniku defektních větvení, které mohou mít časem vliv na mechanickou stabilitu koruny.
V praxi školkařů i realizátorů se dlouhodobě potvrzuje, že přesadbový šok je možné efektivně eliminovat odpovídajícím řezem koruny. Dodávka vody a látek z kořenů zůstává sice stále stejná, ale distribuuje se na menší vzdálenost a do menšího objemu (menší počet a délka výhonů). Redukovaná koruna
sice v nižších partiích vytvoří méně výhonů, ale zato delších a životaschopnějších. Menší může být i počet nových listů, ale opět jsou větší, příznivěji rozmístěné a korunka není celkově tak řídká. Po zakrácení nemusí strom investovat do velikosti a počtu výhonů, které by nebyl schopen vyživit a které by následně stagnovaly nebo odumřely.
Povýsadbový výchovný řez
Při výsadbě se nabízí jedinečná příležitost pro zahájení nebo pokračování výchovných zásahů. Pokud tedy není nutné provádět srovnávací řez, pokračuje se obdobně jako při řezu výchovném v pozdějších fázích vývoje. Opravují se především případná poškození, pěstební chyby a nedostatky. Koruna se formuje pro naplnění pěstebního cíle podle pravidel, které uvádí odborná literatura i oborové standardy. Nevhodné výhony se odstraňují úplně nebo se zakracují technikou řezu na postranní výhon či na pupen. Při povýsadbovém výchovném řezu jsou odstraňovány, případně zakracovány výhony či větve neperspektivní (suché a odumírající, poškozené, napadené, nevhodně rostoucí, nežádoucí výmladky apod.) a aktuálně i potenciálně provozně konfliktní (s provozními profily či překážkami).
Zakracovat terminál, či nikoliv?
Zakracování terminálu se v posledních letech velmi diskutuje a stále častěji se šíří názor, že terminál se nemá po výsadbě vůbec zakracovat. Lze se setkat i s tak vyhraněným názorem, že nově vysazený strom se zakráceným terminálem je natolik velkým poškozením stromu, že musí být vyměněn. Takto zjednodušený pohled je velmi zavádějící. Je třeba rozlišovat mezi bezdůvodným zakrácením a zakrácením terminálu jako opodstatněným cíleným pěstebním zásahem. S terminálem se pracuje jak v produkční školce, tak i po výsadbě. Ponechání problematického terminálu bez následné adekvátní péče (někdy i řezu) je pro vývoj koruny v důsledku stejně nebezpečné jako jeho neřízené a bezdůvodné odstranění. Postupná deformace koruny a následně vzniklé defekty vypadají totiž v důsledku velmi podobně. Jedincům s přirozenou nebo plánovanou dominancí jedné osy se ponechává jeden vůdčí terminál. Jeho zakrácení rozhodně nesmí být bezdůvodné a docházet by k němu mělo opravdu pouze v opodstatněných případech, například
je-li terminál příliš bujný a nevětvený nebo evidentně nevyzrálý, výrazně disproporční ke zbytku koruny, deformovaný nebo poškozený. K zakrácení terminálu může dojít dokonce i v případě, kdy je potřeba vyprovokovat jeho rozvětvení pro podporu rovnoměrného zapěstování budoucích kosterních větví, zvláště ve fázi vývoje, ve které pracujeme s dočasnou korunou. Může ale být i součástí nutného komparativního řezu podobně jako se to provádí v produkčních školkách. I zakracování terminálního výhonu má však svá přísná pravidla a pěstební zásady:
• Terminál se zakracuje technikou řezu na pupen (případně na postranní výhon). V žádném případě nesmí po zakrácení zůstat pahýl. Výjimkou jsou případy, kdy se dočasně ponechává čípek jako opora pro vyvázání náhradního terminálu z bočního výhonu.
• Nově vyrašený pokračující výhon by měl směřovat co nejblíže centrální ose kmene.
• I po zakrácení terminálu musí být zachované jeho dominantní postavení vůči ostatním větvím či konkurenčním výhonům.
• Pokud dominance terminálu (po jeho zakrácení) není vůči ostatním větvím a výhonům jednoznačná, musí být všechny aktuálně i potenciálně konkurenční výhony, poměrně potlačeny (zakráceny technikou řezu na pupen nebo na postranní výhon).
• V případě nutnosti se může zakracování terminálu i opakovat (například u velmi bujně rostoucích korun), pokud jsou dodrženy výše uvedené zásady.
• Bujné terminální výhony lze v některých případech zakrátit až o dvě třetiny jejich výchozí délky, aby se rozvětvily a byly dostatečně vyzrálé a stabilní.
• Až do doby stabilizace stavu jednoznačné dominance terminálu je nutný průběžný výchovný řez, nebo minimálně průběžná korekce hlavní osy.
• Pokud se k zapěstování nebo narovnání terminálního výhonu používá opora s vyvázáním, musí být úvazky i opora včas (nejčastěji do jednoho roku) odstraněné nebo převázané, aby nedocházelo k nežádoucímu mechanickému poškození či zarůstání. To platí i pro odstranění pomocných čípků pro vyvázání náhradních terminálů.
Různorodost povýsadbového řezu
Vzhledem k mnoha rozličným typům výsadbového materiálu a rozdílné toleranci k přesazování můžeme očekávat i rozdílné reakce vysazovaných jedinců. Proto je různorodý i povýsadbový řez. Podstatou povýsadbových řezů je flexibilita, která je schopna přizpůsobit se jakémukoliv typu stromu a jakékoliv situaci. Neřídí se jen obecnými pravidly, ale vyžaduje i odborný odhad a zkušenost realizátora. Různé varianty povýsadbového řezu definuje hned několik zásadních kritérií:
• taxon a jeho vlastnosti (listnaté opadavé, listnaté stálezelené, jehličnaté, bujně rostoucí, pomalu rostoucí atd.),
• typ sazenice z pohledu manipulace s kořenovým systémem (prostokořenná, balová, v nádobách, vzdušné květináče, tzv. airpoty, biologicky rozložitelné kontejnery apod.),
• stáří a velikost, (špičáky, čtvrtkmeny, polokmeny, vysokokmeny, alejové stromy),
• stav sazenice v době výsadby (vitalita, kvalita, poškození, geografický původ),
• doba výsadby (podzimní, jarní, event. letní),
• plánovaný způsob pěstování, a pěstební cíl (forma, tvar, velikost, funkce, kolize)
• podmínky stanoviště a míra předpokládané péče v následujících letech
Od kvality školkařského výpěstku i míry přerušení kořenů se odvíjí i intenzita povýsadbového řezu, která se může i výrazně lišit. Dá se tak rozdělit do čtyř kategorií intenzity podle jeho potřebnosti, jak je uvedeno níže v tabulce. Povýsadbový řez je technologií, která má potenciál reagovat a přizpůsobovat se různým variantám výsadbového materiálu i stanoviště. Povýsadbový řez nehodnotí kvalitu výsadby, ale může výrazně přispět k jejímu zlepšení. Často je posledním záchytným bodem, který pomůže i ve velmi nestandardních situacích zachránit strom, který by se jinak po výsadbě neujal.
Nepodceňujme tedy význam a uplatnění této technologie a nebojme se ji používat tam, kde je k ní opravdu důvod.
Pozn. redakce: Podrobnější informace k tématu článku můžete získat na seminářích SZKT, připravovaných s autorem článku, podrobnosti sledujte na https://szkt.cz/akce
