T+F: Pavel Wágner
Vyvětvování korun stromů je důležitý a dlouhodobý proces. Co je to volný profil koruny? Jaké jsou důvody k vyvětvování a kdy je vhodné s ním začít? Kdy je správný čas a kdy je už pozdě? Jaké mohou být následky zanedbání včasného vyvětvení a lze případně nějak chyby napravit? Tyto a podobné otázky si možná dnes klade řada správců zeleně na rozdíl od některých svých předchůdců. Problém zanedbaných, příliš nízko zavětvených korun vyrostl stejně rychle, jako vyrostly stromy za posledních více než 20 let.
Pěstební cíl a volný profil koruny
Všechny pěstované stromy by měly mít jasně definovaný pěstební cíl, to znamená předpokládanou podobu (velikost, tvar, funkci …), do které se snažíme strom zapěstovat. U mladých stromů v prvních letech po výsadbě je zcela zásadní vědět, jak má koruna vypadat za 30 a více let, jaké jsou limity a potenciální konflikty. Vyvětvování je reakcí na požadavek tzv. volného profilu koruny. V souladu s pěstebním cílem jsou to nejčastěji požadavky na podchozí a podjezdnou výšku. Úprava volného profilu koruny však může vycházet například i z potřeb kompozičních a krajinářských. V krajinářsky komponovaných objektech je proto nutné, aby arboristé spolupracovali s krajinářským architektem nebo kompetentním zadavatelem, který informaci o požadavku na pěstební cíl i volný profil koruny předá a konkretizuje.
Výška nasazení a spodní okraj koruny
Výška nasazení koruny je historicky zavedený termín ve školkařství. Při práci s volným profilem koruny určuje vzdálenost od úrovně terénu u paty kmene k první kosterní větvi. U stromů s průběžným kmenem a tenkými větvemi se výška nasazení koruny dá průběžně zvětšovat. Naopak velké stromy s větvemi o tloušťce přes 10 cm se již standardně nevyvětvují kvůli velikosti řezných ran. Obdobně je tomu u tvarových kultivarů roubovaných v korunce. Například trychtýřovité, kulovité či převislé koruny naroubované na kmínek (nejčastěji kolem 2,5 m) už většinou vyzvednout nelze. Spodní okraj koruny je vymezením vzdálenosti od nejníže dosahujících větvím k zemi. U dospělých stromů větve obvykle klesají, a tím se spodní okraj koruny dostává pod místo nasazení první větve na kmeni. Typickým příkladem může být převislá vrba. Spodní okraj koruny bývá proměnlivým parametrem, který po dobu udržování volného provozního profilu kolísá v závislosti na frekvenci a intenzitě řezu (například opakované zařezávání klesajících větví nad komunikací).
Školkařská koruna a kvalita výpěstků
Požadavky na kvalitu školkařských výpěstků u nás stanovuje norma ČSN 464902–1. Alejové stromy (vysokokmeny) o obvodu kmínku do 25 cm pěstované v okrasných školkách pro výsadbu do uličních stromořadí mají mít výšku nasazení prvních větví minimálně ve výšce 2,2 m. Zejména v uličních stromořadích je ale nezbytné pokračovat v procesu započatém ve školce a vyvětvovat kmen podstatně výše. Zmíněná ČSN uvádí: Alejové stromy jsou vysokokmeny, které se později musí na místě použití dále vyvětvovat na zvlášť vysoké nasazení koruny. Protože pěstební možnosti druhů/kultivarů jsou výrazně rozdílné, je třeba dbát při pěstování zejména na rovné prodloužení kmene bez přeslenitých rozvětvení, což umožňuje vyvětvování při pěstování a později i na místě použití bez problémů. I když výše citovaná norma platí již od roku 2001, do povýsadbové péče v našich ulicích se za posledních 20 let příliš nepromítla. Jedním z důvodů může být obava z řezu korun po výsadbě, ale i následná absence řezu do doby, „než začne být problém“. Mnohým v praxi nedochází, že školkařský výpěstek (například alejový strom s balem s obvodem kmínku 14–16 cm) není hotovým stromem, ale výpěstkem, který je třeba i nadále pěstovat. Koruna založená ve školce zpravidla nemá finální strukturu. Strom ze školky není strom z přírody, jeho vývoj je odlišný a je třeba k němu přistupovat individuálně.
Požadavky norem na provozní profily korun a jejich konflikty
Standard SPPK A02 010 Péče o dřeviny kolem veřejné dopravní infrastruktury na základě normy ČSN 73 6101 Projektování silnic a dálnic definuje požadavky na provozní profily (podjezdnou a podchodnou výšku stromů):
• U dálnic nesmí žádné větve zasahovat nad vozovku či oblast příkopu.
• U silnic nesmí větve zasahovat níže než 5 m nad vozovku a oblast příkopu.
• Podjezdná/podchozí výška u komunikací pro pěší a cyklostezek je 2,5 m.
Ač se požadavek na nasazení koruny ve výšce 5 m může zdát příliš, v uličním stromořadí rozhodně není přehnaný. Jak už bylo uvedeno, spodní okraj koruny může zasahovat pod úroveň nasazení koruny a v případě potřeby ho lze řezem vyzvednout. Pokud větve zasahující do budoucího volného profilu včas neodstraníme, mohou silné boční větve vytvořit trvalou překážku v provozním profilu, kterou už nebude možné odstranit. A vážný trvalý konflikt s provozním profilem může nakonec vést až k nutnosti pokácení celého stromu. Častým argumentem pro ponechání nízkého nasazení větví nad komunikací je tvrzení, že v místě jezdí nebo parkují jen osobní vozidla. To, co na první pohled vypadá logicky, však má svá úskalí. V průběhu desetiletí se může zásadně změnit dopravní režim, podstatnější však je, že i v místech osobní dopravy se pohybují vysoká vozidla například svozu odpadu, městské hromadné dopravy, IZS, vozidla zimní údržby apod. Dále zde mohou být různé výluky, objížďky, opravy, výkopové práce apod. Například místa pro parkování osobních aut se mohou stát objízdnou trasou pro autobusy. Pokud ale do provozního profilu autobusu zasahuje mohutná kosterní větev, kterou již nelze odříznout, vzniká neřešitelný (trvalý) konflikt. Tím může být i kmen stromu vykloněný do profilu komunikace. Ačkoli je naší snahou stromy chránit a jejich existenci v ulicích preferovat, je také naší zodpovědností, aby zde mohly růst bezkonfliktně a v udržitelném soužití i s ostatními požadavky. Bohužel zanedbání postupného vyvětvování korun v uplynulých dekádách se nám dnes vrací jako bumerang. Zčásti za to může mýtus, že strom ze školky je už hotový a lepší je do koruny nezasahovat, zčásti to může být obava, že vyvětvování bude příliš deformovat vzhled koruny, nejčastěji to ale bývá nedostatek kvalifikované péče. Když se strom nezačne řezat včas a pravidelně, spodní větve se napřimují, rostou za světlem a rychle tloustnou. Konkurují hlavní ose (pokračování kmene), protože ji nadměrně zastiňují. Hlavní osa zpomaluje růst, celkově oslabuje a nad místem nasazení koruny se rychle ztenčuje. Pokud tuto situaci zanedbáme, začne se nejen vytrácet dominance hlavní osy, ale spodní větve z původní školkařské koruny vyrostou a zesílí natolik, že jejich odstranění už časem není možné.
Dočasná a trvalá koruna
Laik si obvykle nedokáže představit, že koruna mladého stromu, kterou aktuálně vidí, v budoucnu nebude vůbec existovat a časem bude nahrazena korunou novou. Jestliže ale například vysazujeme strom o výšce 4 m a požadavek na budoucí volný profil je 5 m, nic z toho, co v danou chvíli korunu tvoří, do budoucna nezůstane. Nebude to sice hned, bude to postupný proces na řadu let, ale nakonec se vyvine úplně nová koruna jiných dimenzí. Pro pěstební zásahy je důležité, abychom si jasně definovali, která část koruny je přechodná, a která bude už trvalá. V oblasti dočasné koruny se vypořádáme se školkařskou korunou, jejíž vývoj byl ovlivněn bujným růstem ve školce a reakcí na opakované hluboké řezy. V oblasti trvalé koruny už by měl být růst stabilizovaný, ne tak turbulentní jako v prvních letech po výsadbě. Naopak pokud je strom po výsadbě v hlubokém stresu, nepřirůstá a nepředpokládá se pozitivní reakce na řez, není vhodné akcentovat řez, ale je vhodnější počkat a zaměřit se více na vylepšení stanovištních podmínek.
Rozvojová péče o korunu po výsadbě
Problematikou deficitu včas a správně zapěstovaných provozních profilů korun se v posledních letech intenzivně zabývá hlavní město Praha. Slouží k tomu i nově vzniklý Městský standard plánování, výsadby a péče o uliční stromořadí vydaný Institutem plánování a rozvoje v roce 2022. V něm je explicitně kladen důraz na formaci koruny při každém výchovném řezu včetně průběžného zvyšování výšky nasazení koruny. Pokud nebudeme včas a dostatečně intenzivně formovat koruny alejových stromů, systematicky vytváříme okolnosti pro jejich budoucí poškozování. Buď pozdním a zbytečně razantním řezem, nebo oděrem projíždějícími vozidly. Je proto velmi důležité, aby péče o volný profil koruny byla povinná a předem jasně definovaná s respektem příslušných norem a adekvátních požadavků.
Začít už při výsadbě a sledovat cíl
Při výsadbě alejového stromu orientujeme korunu tak, aby směrem k potřebnému volnému profilu směřovalo co nejméně větví. Jakmile je strom vysazen na trvalé stanoviště, bývá už jasné, jaké provozní požadavky bude třeba v budoucnu respektovat. Kromě provozních profilů to mohou být i trvalé překážky, jako jsou budovy, lampy veřejného osvětlení, dopravní značení, rozhledové trojúhelníky v křižovatkách apod. To vše bývá důvodem k vyvětvení odpovídajícího profilu koruny. Při výsadbě mladého alejového stromu bývá patrná školkařská koruna. Pokud chceme posílit dominanci terminálu a větvení hlavní osy v horní části, nesmíme řez odkládat. Umožňuje-li to situace, odstraňujeme jednu, případně dvě celé větve v různých úrovních přímo na kmeni, a ostatní zakracujeme. Zakrácení bočních větví musí být dostatečně důrazné, aby oproti terminálu byly potlačeny vzhledem ke světlu. Prostor kolem hlavní osy je třeba dostatečně otevřít, aby se mohla rozvětvovat a dále vyvíjet. Pokud korunu tvoří bujné jednoleté výhony, zakracujeme je přibližně až o dvě třetiny z výchozí délky. Jestliže se jednoletý bujný terminál dostatečně nevětví, je možné ho řízeně zakrátit pro podporu tvorby bočních výhonů, ovšem při zachování stálé dominance jediné osy. I několik let po výsadbě se ještě vyplatí začít, ale… U stromu, který je po výsadbě již aklimatizován, ale nebyl na něm dosud provedený řez, je vyvětvování stále možné, nicméně už má svá úskalí. Například rány po odříznutých větvích na kmeni by už mohly být zahojené a počet konfliktních větví by už byl nižší. O tuto výhodu přicházíme. Ponechaná školkařská koruna má tendenci posilovat růstem bočních větví na úkor hlavní osy, což se projevuje výrazným propadem tloušťkového růstu od místa nasazení koruny směrem vzhůru. Strom investuje více do částí, které budou muset být odstraněny, čímž se zbytečně oslabuje a zároveň se zpomaluje proces přechodu do trvalé koruny. V neposlední řadě je třeba brát zřetel na to, že víceleté výhony již obrážejí podstatně méně než výhony jednoleté. Přesto má smysl výrazně potlačit větve v oblasti dočasné koruny a otevřít prostor hlavní osy ve vrcholové části pro tvorbu a rozvoj postranních větví dalších pater. V nezainteresovaném pozorovateli může takový řez na první pohled vzbudit rozpaky. Jde o přechodný stav, kdy větve v oblasti dočasné koruny, někdy až podivně zakrácené, budou časem úplně odstraněny. Do té doby je jejich funkcí alespoň částečně dotvářet korunu, a přitom čekat do doby, než budou moct být od kmene odříznuté s minimálními následky. Pokud se však podaří školkařskou korunu potlačit, vytvoří se nové větve, které se již budou vyvíjet přirozeně. Větve z dočasné koruny postupně zmizí a za několik let nebude ani patrné, že zde nějaké byly.
Pozdě, ale přece!
Tak by se dala definovat mezní situace, kdy se řeší zanedbaný profil na samé hranici přijatelnosti řezu. Týká se stromů, které byly řezány málo, nebo vůbec a kolizní větve jsou již tak silné, že nad jejich odstraněním může být vážná pochybnost. Zde je třeba posoudit, bude-li větším problémem rána po odříznutí, ale s perspektivou zahojení, nebo rány, které na větvi budou vznikat například oděrem od podjíždějících vozidel. Obdobné případy ve velkém měřítku sledujeme ve městech a obcích, ale i v extravilánu podél komunikací. Silně zanedbané řezy je třeba řešit individuálně a přístupy nepaušalizovat. Obecně však lze říct, že u stromů, které jsou sice zanedbané, ale jinak vitální, má smysl jít i do určitého rizika nadstandardně velkého řezu, který může problém vyřešit jednou pro vždy. Je to nevděčné rozhodování, jelikož napravujeme chyby, které jsme nezpůsobili, ale přitom neseme jejich následky. Je však naší odpovědností postavit se k takovým problémům pragmaticky a navrhnout řešení, která mají šanci přinést dobrý výsledek. V posledních dvou letech se o tento přístup snaží například Technická správa komunikaci v Praze, čímž na sebe poutá pozornost a budí rozporuplné reakce veřejnosti. Výsledky se ukazují pomalu, ale už za několik let budeme moct vyhodnotit, zda odvaha k činu může pro ochranu stromů znamenat více než „bezpečné“ váhání, které nikoho sice nepobouří, ale také nic nevyřeší.
Alejový strom se zcela zanedbaným řezem podjezdného profilu koruny. Boční větve převzaly iniciativu a zastínily hlavní osu, takže se nemohla dále rozvětvovat, v místě nasazení koruny se vytvořily defektní tlakové větvení a jejich odstranění je bez vážných následků již nemožné.
Schéma postupného přechodu od dočasné koruny ke koruně trvalé v průběhu 40 let (Gllman, 2012)
Strom po výsadbě se zřetelnou školkařskou korunou, tvořenou jednoletými výhony. Vpravo částečné odstranění a zakrácení postranních větví s cílem postupného vyvětvování v oblasti dočasné koruny a uvolnění světla v horní části pro větvení a růst dalších etáží.
Aklimatizovaný alejový strom po výsadbě bez řezu. Boční větve mohutní a utlačují hlavní osu. Vpravo po odstranění či zakrácení větví původní školkařské koruny se ukazuje oslabení hlavní osy, která se nemohla dostatečně větvit a tvořit další patra koruny. Po otevření korunky se může vrcholová partie rozrůstat i do šířky.
Ing. Pavel Wágner
Absolvent zahradnické školy v Mělníku a ZF MU v Brně. Vystudoval obor Zahradní a krajinářská architektura, ale už od roku 1994 se věnuje arboristice. Je praktickým arboristou, členem znalecké kanceláře Arbonet, s.r.o. Jako technolog se věnuje konzultační a znalecké činnosti, odborným technickým dozorům, vzdělávání i tvorbě oborových dokumentů. Je dlouholetým aktivním členem SPoD-ISA, SZKT, z.s.
