Text: Radek Pavlačka, Fotografie: Radek Pavlačka
Navzdory tradičním zahradnickým postupům a také běžné praxi ve školkařství se rozšířil trend nezakracovat terminální výhon jako součást řezu po výsadbě. Praktickými důsledky této metody, která se dokonce dostala do standardů AOPK, jsou špatně rostlé koruny, zasychání vrcholů terminálů
a nákladnější výchovné zásahy.
Rád bych tímto příspěvkem rozpoutal diskusi nad tématem, které by paradoxně žádnou diskusi nemuselo vyžadovat. V posledních letech se v praxi usadil mýtus řezu stromu po výsadbě, kdy řez terminálu je pokládán za poškození stromu a je důvodem k jeho výměně. Je načase vrátit zdravý zahradnický rozum tam, kde spočíval staletí a očistit stovky zahradnických publikací od nařčení, že je psali amatéři. Nikoliv, autoři byli zkušení praktici.
Šířeji k tématu řezu po výsadbě se zaměřil příspěvek Pavla Wágnera v ZPK 4/2020. V zásadě lze s obsahem souhlasit, ovšem opatrné váhání nad řezem je zbytečné. Sdělení tabulky, která vymezuje kategorie, kdy je nutné provést řez po výsadbě, je potřeba výrazně zredukovat a zpřísnit. Po výsadbě by měl být proveden řez téměř vždy. Intenzita je závislá na kategoriích, které tabulka v příspěvku uvádí, ovšem tvrzení, že relativně dobré kořeny např. u sazenice v nádobě jsou důvodem řez neprovádět, je diskutabilní. Výsadba je vždy pro rostlinu šokem z mnoha důvodů a řez je vždy odlehčujícím a pro-růstovým zásahem. V drtivé většině (výjimky samozřejmě jsou u některých druhů dřevin) by porovnání řezané a neřezané sazenice dopadlo ve prospěch řezu a to již v prvním nebo druhém roce po výsadbě.
Terminál je potřeba zkrátit už jen z toho důvodu, že pokud správně zakrátíme boční větve, dosáhneme disproporce s délkou terminálu. Jen v případě, že koruna je výrazně kompaktní a pevná a po řezu je terminál v proporci s korunou, lze od řezu ustoupit, ale to lze přiřadit k výjimce, než k obvyklému postupu. Je záhadou, že technologii pěstování ve školkách, od které očekáváme kvalitně založený strom s pravidelnou a pevnou korunou, při výsadbě odmítáme a považujeme ji za způsob poškození sazenice. Důvodem bude zřejmě přílišná segmentace oboru, takže ti, kteří stromy sází, netuší, co dělají kolegové při jejich „výrobě“.
Jedním z argumentů proč terminál neřezat je ten, že při jeho sesazení se musí znovu výchovně zasahovat do koruny na rozdíl od menšího zla – terminál ponechat. Přiložené fotografie jednoznačně prezentují, že právě opak je pravdou.
Nicméně, abych ještě přilil olej do akademického ohně, zdůrazňuji, že přes jmenované problémy, pokud stromy nezahynou suchem nebo jinou příčinou, nakonec i tyto naše „odborné“ zásahy přečkají a za deset, patnáct let vytvoří korunu, jaká je pro ně typická. Nejen tyto defekty, ale řadu jiných, také označovaných jako fatální poškození stromu, dokážou stromy v mládí překonat. Všímejte si stromů v přírodě, jak jsou zdravé a krásné i s dvojáky, trojáky, tlakovým větvením, vylomenými větvemi apod. A jakého vysokého věku se navzdory našim odborným výhradám dožívají, aniž by se vylamovali a churavěly.
Tato slova nejsou návodem, jak tolerovat špatné výpěstky a špatné zahradničení, ale jak posuzovat živý materiál, který se odchyluje od ideálního standardu a který vyžaduje vždy pěstební péči od zkušených zahradníků. A tady je zřejmě zakopaný pes. Byli bychom nemile překvapeni, jaké malé procento zaujímají skuteční zahradníci, tedy učni nebo středoškoláci s praxí v oboru, který nese vzletný název krajinářská architektura, dříve sadovnictví – krajinářství a ještě dříve, po mnoho staletí prostě zahradnictví.
Vidět v praxi řádnou výchovnou péči o mladé stromy je velmi vzácný jev. A tak je běžné, že po ulicích našich měst a obcí vídáme jak stromy „podpírají“ staré kůly, jak se škrtí nepovolenými úvazky, jak jsou ponechány svému osudu bez řezů či potřebné zálivky. Možná že při diskusích nad po-výsadbovým řezem nám již na další záležitosti nezbývá čas. Milí kolegové, chyťme se za nos.
